Lidstvo odjakživa hledělo ke hvězdám. Od chvíle, kdy jsme zjistili, co jsou zač, sníme o tom, že se mezi ně podíváme. Právě to bylo také námětem mnoha nejrůznějších děl, ať už literárních či filmových. Není tedy divu, že se lidé v době dnešního rychlého technologického pokroku ptají, zda by bylo v blízké době něco takového skutečně možné. Koneckonců se již mluví o výpravách na Mars, které jsou technologicky uskutečnitelné, proč tedy ne k nejbližší hvězdě?
Jistě, mohlo by se zdát, že to není nic nemožného. Koneckonců jsme již v sedmdesátých a osmdesátých letech vyslali do vesmíru sondy Voyager, které překročily hranice sluneční soustavy. Proč bychom tedy dnes nemohli poslat například řízenou sondu? Zdálo by se to jednoduché, ovšem jsou zde mnohé technologické problémy, které je nutné vyřešit.
Tím prvním je vzdálenost, kterou by sonda musela překonat. I kdyby se sonda pohybovala rychlostí světla, trvalo by jí čtyři roky, než by se dostala k nejbližší hvězdě. To se sice nezdá tak dlouho, je však potřeba si uvědomit, že s dnešními technologiemi se této rychlosti zatím neumíme ani přiblížit. Cesta by tedy trvala desítky, spíše však až stovky let, což rozhodně není ani zdaleka ideální.
Dále jsou tu samozřejmě peníze. Jistě, mohli bychom uspíšit vývoj potřebných technologií, avšak zatím si to žádná země nemůže dovolit. Nehledě na to, že prakticky v žádné zemi nemá výzkum vesmíru prioritu. Není do něj tedy investováno ani zdaleka tolik, kolik by mohlo. I kdyby však byl využit plný potenciál, rozhodně by to ani zdaleka nestačilo.
Dále je zde vývoj technologií. Jednoduše řečeno, pokud bychom nyní vypustili sondu, za několik desetiletí budeme mít takovou technologii, která tu současnou značně předčí. Sonda vyslaná za desítky let by tedy tu současnou nejspíše předhonila. Bylo by tudíž zbytečné, abychom ji posílali. I proto v této záležitosti prozatím nic neděláme.